info o nejbližší akci najdeš zde

OHUSCE JE

prostor , který je určen každému, kdo na něco hraje, zpívá, nebo recituje a chce se podělit o svoji radost z tvorby nebo interpretace s druhými. Místo, kde si může vyzkoušet kontakt s publikem, testovací prostor, kde najde podporu a spřízněné duše, které drží palce a fandí. Ano, je to experiment, ale věřím, že bude úspěšný a vytvoříme si prostor, který bude sloužit jako zásobárna energie, dobrých nápadů a otevřené podpory.

Pokud máte rádi živou hudbu, autorskou tvorbu, písničky a písničkáře,  nebo na něco hrajete, zpíváte, recitujete, věnujete se slam-poetry, chcete prezentovat své nápady, přečíst kousek ze své knihy – pak je  Open Mic OHUSCE je určen právě vám.

Účast je dobrovolná a bezplatná, není limitována věkem ani pohlavím, ani zkušenostmi, ani profesionalitou. Je určena hudebním nadšencům všeho věku a všech žánrů nejen z Děčína, můžete přivést i své kamarády a hosty.  Stačí se přihlásit na stránce Chci si zahrát.

Začínáme v 19,30 hodin a končíme ve 22, pak je možné jamovat, pokud bude chuť a dostatek lidí. OHUSCE je připravena pravidelně  předposlední pátek v měsíci.

Motivací je chuť vytvořit  živý autorský prostor pro každého kdo přijde a má chuť se podělit o svou tvorbu.

PROČ?

PÍSNIČKY ŽIJÍ V LIDSKÝCH (D)UŠÍCH.

Protože je mezi námi mnoho talentovaných lidí, kteří dělají zajímavé věci a je jedno jestli jsou to šikovní řemeslníci, umělci, podnikatelé, vědci, spisovatelé – zkrátka si tam přidejte ty své…. Jsou to lidé, kteří nějak začínali, museli poprvé něco vytvořit a o něco se snaží. Nemají to s námi jednoduché. Vzpomenete si, kdy jste naposledy někoho pochválili?  Někoho z vašich blízkých? Svého partnera či partnerku, děti, prodavačku nebo kuchaře, kolegyni v práci?  Někdy slýchávám názor, že chválit se nemá, protože to kazí lidi. Nebo, že je přece normální dělat věci „správně“ a není potřeba o tom mluvit, natož diskutovat nebo chválit,  že kritika je solí růstu a podporuje učení a soutěživost, nebo, nebo, nebo, nebo…. Excelentně poznáváme chyby a nedostatky druhých.  Cepujeme sebe a  děti abychom uměli  to, co po nich nás chce někdo druhý, ale často neoceňujeme a nerozvíjíme  jejich (nebo svůj) talent. Většina lidí neumí vést dialog, přijímat jinakost a podporovat ji. Protože to neumíme, tak se jí bojíme. Stejně jako invence, vyjímečnosti a originality, protože si s ní nevíme rady. Výsledek? Pro přemíru kritiky nejsme schopni vidět oblasti kde se nám daří, v čem jsme silní, kde můžeme zářit.

No a tak jsem se rozhodla, vytvořit místo, kde lidé najdou podporu a fouknutí pod křídla, aby se mohli vznést a letět.

Jana Víchová / Erdela Teriérová

wonegut